Fourteen days with Akatsuki 1 aneb jak to celé začalo:

28. května 2010 v 22:11 | Nyuu |  Nyuu
(Napsala Nyuu - Bettie.blog.cz)

"Pane profesore Brumbále, kde to jsme?" ptal se Harry.
"Nevím… asi se moje přemístění nepovedlo. Tak to zkusme znovu. Nádech, Harry!"
A tak se Albus Brumbál a Harry Potter přemístili do světa lidí. Netušili však, že nebyli jediní…


"Šmarja panno… Kde to jsme?" zeptal se Pein sám sebe, když se probudil.
Byla noc, a všichni Akatsuki leželi v jakési uličce. Před nimi blikala pouliční lampa, občas kolem projelo nějaké auto.
"Vstávejte!" zakřičel Pein, až kolemjdoucí (také mě překvapuje, že kolem ŠLO auto :D) auto nabouralo.
"Co se dě… Kde to jsme?"
řekl probouzející se Kisame, hledajíc svoji Samehadu, která ležela asi dva metry od něj.
"Nevím… asi jsme v nějaké nepřátelské vesnici…" uvažoval pein.
"To je blbost." Řekl a Konan, která se právě probudila.
Nakonec se (kvůli nadávání jistého člena) probudili všichni, a rozhodli se, že prozkoumají terén. Tobi ale našel zatoulanou kočičku, teda alespoň ti myslel, že to je kočička.
"Deidara- senpaiiii! Pojďte se podívat!" zakřičel Tobi, ale než mu Deidara stačil odpovědět, tak Tobi zjistil, že to není žádná kočička, ale pořádně nasranej kocour, který právě Tobiho fyzicky napadl, čemuž se Deidara velice smál.
Když DeiDei na rozkaz od Peina sundal kocoura z Tobiho hrudi, zkoumali dál. Potloukali se uličkami a sídlištěm až do rána. Až do té doby, než šla do školy jistá Betty.
U Betty:
Do oken bubnoval déšť, a dívka vylezla z postele.
"Ptakopysk křičí, venku lije. Dokonalý den…" pomyslela si, a s námahou se vyhrabala z postele. Vyčistila si zuby, oblékla se… prostě udělala všechno, co se před cestou do školy dělat má, a vydala se vstříc té zlé budově, která vypadá jak bazén (pozn. Autora: Naši školu totiž natřeli na modro, a vyzdobili kachličkami :D)
Myslela na písemku z angličtiny, kterou měli ten den psát, vtom ale spatřila… Deidara?
"To není možné…" myslela si. Byla si jistá, že to není žádný cosplayer. V tom k ní ale ten zmiňovaný DeiDei přišel.
"Ahoj, nevidělas tady devět lidí, oblečených jako já?"
"Oni jsou tu i ostatní?" řekla Betty (tak se ta dívka jmenovala) s nadějí v hlase.
"No… jo…" řekl Deidara nejistě.
"Pojď, najdeme je!" řekla Betty s velkým nadšením, popadla Deidaru za ruku, a táhla kamsi, hledat zbytek Akáčů.
Asi půl hodinku je hledali (Betty samozřejmě úplně zapomněla na školu) a pak je konečně našli. Betty byla samozřejmě velice překvapená.
"Deidaro! Kdes byl, a kdo je tohle?" zeptal se Sasori.
"No… já jsem vás ztratil, tak jsem se ptal na cestu, a s pomocí této dívky jsem vás našel."
Pak se ale jala hrdě ujmout slova Betty.
"Vy jste… Akatsuki, já… nevím, jak je to možné, že jste tady!" všichni se na Betty tázavě dívali.
"My jsme se tady najednou probrali a jinak nic nevíme."
Ujal se slova zase Pein.
Tak jim Betty začala zdlouhavě vysvětlovat, že jsou v normálním světě, a Akatsuki na ni jen tupě zírali. Když dopovídala, promluvil Itachi.
"Super, ale jak se dostaneme zpátky?"
"No.. to nevím, ale myslím, že by vám měl někdo vysvětlit, jak to tu chodí."
"Ty tady někde bydlíš?" ptal se Pein.
"No…jo…"
"Tak jdeme, směr Bettyino obydlí!"
Betty se je ani nesnažila zastavit. Nechtěla je zastavit, tohle byl její životní sen. Už ale po cestě nastal problém. Cestou kolem domu totiž do Hidana vrazila jakási paní středního věku. A jak bylo Hidanovým zvykem, začal hlasitě nadávat, a než se mohla paní omluvit, už jí obětoval velkému Jashin-sama.
"Hidane!" zakřičela Betty.
"Co je?"
"Sice bylo moc krásné, tě při tom pozorovat," řekla Betty, a začervenala se, "Ale to tady nesmíš! Nemůžeš zabíjet lidi na potkání!"
Pár vteřin nato Hidan vystřídal všechny barvy včetně zeleno růžové, pak alezakřičel.
"Cože?"
"No ano…" lidé tady nejsou na ninji zvyklí, proto taky v něčí přítomnosti nesmíte používat žádná jutsu!"
Chvilku Akáčům trvalo, než se vzpamatovali, ale pak (tedy až smyli Jashin symbol a odklidili mrtvolu té paní) se mohlo pokračovat v cestě. Bettyini rodiče byli naštěstí na dvoutýdenní dovolené, a jelikož bylo Betty už 17, tak ji nechali na 14 dní samotnou doma. To bylo pro Akáče velké štěstí, vážně nevím, co by Bettyini rodiče řekli na deset pochybných individuí v domácnosti navíc. Hned jak přišli domů, snažila se jim všechno vysvětlit, ale moc se to nevedlo.
"Takže… pár pravidel…"
"Hele, šéf jsem tady já!"
"Fajn, Peine, co uděláš venku na přechodu, když proti tobě jede auto?"
"Ehh…"
"No vidíš. A ty, Itachi, to víš?"
"Goukakyouu no jutsu?"
"Bylo by to sice krásné, ale normálně přejdeš, jelikož tě pustí. Ovšem pokud…"
"Pokud tě fyzicky nenapadne!" zkoušel to Deidara.
"Ne! Pokud nemáte červenou, to potom musíte počkat na zelenou, a až pak přejít."
"Tak, Deidaro…" Deidara se natočil směrem k Betty.
"Když tě někdo naštve, tak ho nenecháš vybouchnout! A ti obří jíloví ptáci… použij raději MHDčko."
Poté, co Deidarovi vysvětlila, co je to MHDčko, pokračovala.
"Hidane…"
"Ano?"
"S kosou nesmíš vyjít na ulici. A zabíjet také nesmíš, rozhodně né prvního člověka, kterého potkáš!"
"A co když mě někdo nasere?"
"Tak na něj zavřeš, a máš mé povolení hlasitě nadávat."
Tak si Hidan hlasitě zanadával, a podíval se na Betty svýma psíma očima, se slovy, že bez kosy přece nemůže být. A jelikož má pro něj Betty slabost, tak mu kosu dovolila, ale musel jí slíbit, že s ní nebude máchat kolem nebohých kolemjdoucích stařenek.
"A teď se dostáváme k Itachimu. Takže…"
Itachi se zvědavě naklonil.
"Na ulicích nesmíš používat sharingan."
"Ale…"
"Samozřejmě na vybrané lidi můžeš," řekla Betty, a myslela na nejmenovaného jedince s přezdívkou Bananamen, kterému by občas přála uvrhnutí do Tsukuyomi.
"Ale jinak, ne, jelikož nevím, co by na to lidi řekli."
Tak Betty všem vysvětlila, co mají a nemají dělat, nikdo z toho nebyl zrovna nadšen, a málokdo to pochopil. Museli to ale zvládnout. Kisamemu, Zetsuovi a Tobimu byl zakázán výstup z domu. Zetsuovi s Kisamem, protože víme, jak vypadají, a Tobimu, jednak kvůli té zvláštní masce, a jednak jelikož víme, co dovede.
Den nato přišla Betty SMS od babičky.
Ahoj Betty, stav se prosím zítra, dám ti nějakou zeleninu pro tvoji maminku. Pusu, Babička.
"No nazdar…" řekla Betty
"Co se děje?"
"Musím na celý den k babičce, hned zítra." Abyste rozuměli, Bettyina babička byla toho rázu, že k ní jdete pro zeleninu, a skončí to tak, že se vrátíte v osm večer.
Pár minut nato začaly přípravy. Betty svolala Akáče, a jala se to hrdě řešiti.
"Konan, umíš vařit?"
"No…Ovšemže!" řekla nejistým hlasem.
"Tak jak se dělají těstoviny?"
"Do hrnce se dají ty těstoviny…"
"Oh my Jashin, né. Tak… jdu vám uvařit zítřejší oběd, dám Konan instrukce, jak to ohřát, a budete to mít v lednici. Nezapomeňte, nevycházejte na ulici, a pokud možno, nezdemolujte byt."
Druhý den Betty odcházela s pocitem strachu k babičce. Její strach se ještě prohloubil, když jí tak babička zase držela přes čas. Strávila tam celkově celý den (jak se dalo očekávat) a pak, když už se stmívalo, se vydala domů.
"Jsem doma!" křikla, když vkročila do dveří. Vtom ale z chodby přiběhl zděšený Deidara a narazil do ní.
"B… Betty, strašně se omlouváme, ale…"
Z koupelny se ozýval řev a bouchání.
"Co se stalo?" řekla plna děsu, a vydala se do kuchyně.
"Co to…" řekla Betty zděšeně. "Co jste to provedli?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama